Z pozice běžného řidiče, především pak řidičky, možná nemáte ani ponětí, že vaše vozidlo obsahuje něco jako filtr pevných částic. Jedná se přitom o důležitou součást naftových dopravních prostředků uvolňujících do ovzduší velké množství zdraví škodlivých látek karcinogenního charakteru. Asi si dokážete představit, jak velkou škodu by v době, kdy na jednu rodinu připadá nejméně jedno auto, mohly způsobit. Evropská unie neotálela a od roku 2000 nařídila zabudování filtrů do všech problémových naftových vozů.
Sofistikované zařízení je kombinací porézní složky a polopropustných kanálků, jež se podílejí na zachycení nebezpečných částic. Rozvoj automobilového průmyslu je navíc tak rychlý, že velikost oněch částic dosahuje mikro podoby, která skrytě, leč poctivě likviduje tkáň plicních sklípků. Dopad na lidský organismus je proto velmi nepříznivý! DPF filtr přichází s jednoduchým řešením, jak postupně vymýtit závažná onemocnění způsobena nadměrným únikem emisí tvořených výfukovými plyny.
Aktivní a pasivní samočisticí funkce
Po úplném naplnění filtru sazemi je potřeba jej regenerovat a opětovně připravit na jeho funkci. Čištění filtru pevných částic probíhá přirozeně během jízdy v alespoň sto kilometrové rychlosti po minimální dobu pěti minut. Této pasivní regenerace lze nejlépe dosáhnout jízdou po dálnici. Pakliže nedojde k vyčištění tímto způsobem, dochází k procesu aktivní regenerace, při níž se uměle zvýší množství potřebného paliva a za vysokých teplot nastává pečlivé vypálení filtru pevných částic. V úvahu přichází i odborné vyčištění.
Když filtr doslouží
Ochrana životního prostředí, za které DPF filtrům vděčíme, selhává v okamžiku, kdy zařízení vypoví funkci. Zpravidla k tomu dochází po 80 až 250 tisících ujetých kilometrů v závislosti na frekvenci používání a stavu vozidla. Filtr je nákladnou záležitostí, proto ke koupi nového přístroje přistupujeme pouze v krajním případě, a to tehdy, nelze-li využít metody odborné regenerace.