Lidé se na tuto otázku ptají snad už stovky let. A PELICAN, který pořádá jazykové kurzy v Brně, se na tuto otázku ptá snad od prvního dne svého založení.
A že už má za sebou, kluk létavý, dlouholetou praxi a zkušenosti! Už o něco dříve, ve 40. letech 20. století byla však tomuto „fenoménu“ poprvé věnována značná pozornost.
Lingvista Benjamin Lee Whorf se spojení myšlení a jazyka pokusil přijít na kloub, když začal studovat jazyk Hopi, kterým mluvili lidé v severovýchodní Arizoně. Na základě studií výzkumů pak prohlásil, že je tomu skutečně tak.
Lidé z různých částí světa mluvící jiným jazykem vidí svět jinak a jinak o něm přemýšlí, a to právě kvůli jazykovým rozdílům. Ale – je tomu skutečně tak?
Co dnes už jistojistě víme, je, že odpověď na tuto otázku je velmi komplikovaná, a rozhodně není tak jednoznačná, jak nám Benjamin tvrdil. Je to asi tak jednoduché, jako otázka, co bylo dřív – jestli slepice nebo vejce.
No jen řekněte. Jsme snad neschopni přemýšlet o věcech, pro která nemáme pojmenování. Nebo zkrátka jen nemáme dostatek slov a pojmenování pro věci, o kterých (ne)přemýšlíme?
Jazyk, myšlení a kultura – jsou bráchové!
Část problému (a snad i odpověď na otázku?) spočívá v tom, že velkou částí našeho jazyka a myšlení o světě je kultura.
Tradice, životní styl, zvyky atd., které automaticky přebíráme od rodiny, do které se rodíme a od lidí, se kterými se pravidelně stýkáme, ať už jsou to kolegové navštěvující s Vámi kurz firemního vzdělávání nebo třeba prodejce, u kterého pravidelně nakupujete čerstvé mléko. To všechno utváří způsob, jakým myslíme a vlastně taky formuje způsob, jakým jazyk mluvíme – a jak konkrétní jazyk používáme.
Guugu Yimithirr je jazyk, kterým se mluví v Queenslandu, v Austrálii. Tento jazyk nezná slova směru jako doleva, doprava, dopředu nebo dozadu – ale používají vždy slova vyjadřující orientaci dle světových stran – tedy sever, jih, východ a západ.
Nikdy neřeknou, že chlapec stojí „před“ domem, vždy řeknou, že chlapec stojí např. „východně“ od domu. (Najednou se kurzy angličtiny v Brně zdají lepší nápad než navštěvovat Guugu Yimithirr v australském Queenslandu, no ne?) A stejně tak by o tom přemýšleli.
Ovlivňuje tedy slova, která používáme, způsob našeho myšlení? Nebo je hlavní příčina už v samotném zakořenění kultury v každém z nás, která určitě jak jazyk, který užíváme, tak způsob, kterým myslíme?
Opět – není tak jednoduché odpovědět. Zdá se totiž, že kultura, myšlenky a naše návyky – včetně jazyka, vyrostli tak nějak pospolu.
Ale, lidé přemýšlí ve slovech, že ano?
Většinu času – ano. Ale není tomu tak vždy. Vždyť všichni jistě známe, jak snadné je vyvolat si určité duševní pocity a představy – a v ten samý moment je tak těžké popsat je určitým slovem.
Můžeme přemýšlet o zvuku symfonie a co v nás vyvolává, o tvaru hrušky nebo třeba jen o vůni česneku. Nebo je to třeba jen strach, třeba ze zítřejších firemních kurzů angličtiny. Vidíte? Žádná z těchto myšlenek nevyžaduje jazyk.
Je tedy možné přemýšlet o něčem, pro co neznáme pojmenování?
Jistěže ano! Vezměme si třeba příklad barev. Existuje nekonečné množství barev – a my nemáme pojmenování pro všechny z nich. Když pomalu smícháme plechovku červené barvy s modrou, začne se pomalu měnit.
Bude purpurová, pak modro-fialová. Nikdy nenastane moment, kdy barva přestane být najednou červená a změní se hned na fialovou. Barevné spektrum je spojité, náš jazyk, kterým popisujeme věci, však není. Nutí nás rozdělit spektrum barev na „červenou“ a „fialovou.“
Na Nové Guiney používají ve svém jazyce pouze dvě základní výrazy pro barvy. Tmavé a světlé. Nedělají tak rozdíly mezi např. červenou a žlutou barvou. Což ovšem neznamená, že nevidí rozdíl mezi žlutou a červenou.
Když se na to podíváme z opačného soudku, v ruském jazyce naopak najdeme dvě různá slova pro světle modrou a tmavě modrou barvu. Znamená to snad, že je ruští mluvčí vnímají jako dvě odlišné barvy, zatímco pro nás – je to pořád jen modrá? Zřejmě.
Vzpomeňte si třeba jen na naši červenou a růžovou. Jsou to pro vás dvě odlišné barvy? Nebo jste jen ovlivnění naším jazykem? Koneckonců, ona – růžová je vlastně opravdu jen světle červenou.
Učit se jazyk je jen začátek
Zkrátka, náš jazyk nás nenutí vidět pouze ty předměty, pro které známe pojmenování, ale rozhodně ovlivňuje to, do jakých skupin si slova v našem mozku zařazujeme.
Jedním z prvních úkolů mozku malého dítěte při učení se nové řeči je naučit se, které skupiny předmětů se nazývají stejným slovem. Když dítěti řeknete, že Žeryk je pes a ono pak uvidí krávu, může si myslet, že je to taky pes.
Naopak, pes od sousedů Jonatan – pro něj zkrátka může být Jonatan – a ne pes. Dítě se musí naučit jaký rozsah předmětů je zahrnut do určitého slovníku, stejně jako student, který začne navštěvovat kurzy němčiny v Brně.
Všichni pak máme stejný základ – naučili jsme se seskupovat věci, které jsou podobné, dávat jim stejný štítek. Co je ale považováno za dostatečně podobné na to, aby to spadalo pod jeden štítek – to už se může lišit jazyk od jazyka.
Jinými slovy, vliv jazyka na naše přemýšlení není ani tak moc o tom, o čem nám jazyk dovolí přemýšlet, ale spíš o tom, jak jsme schopni rozdělovat naši skutečnost do jednotlivých „boxů“ a „kolonek“. A právě v této fázi je náš jazyk – a pravděpodobně tedy i naše myšlenky, výrazně ovlivněn právě kulturou.
A co z dnešního článku vyplývá pro učení se nového jazyka?
Jazykové kurzy Vám asi nezmění způsob vašeho myšlení tak, jak bychom si všichni představovali. Jak jsme se dozvěděli výše, způsob našeho myšlení je – kromě jazyka, úzce zakořeněný taky v naší kultuře.
Ale je to pak právě pohled na jiné kultury a jiné způsoby života, které Vám nový jazyk zákonitě přiblíží a představí. Takže, směle do toho, třeba se zvídavým PELICANem!
Budeme se těšit!
Tvůj PELICAN